Přímá a nepřímá řeč – direct and indirect speech

Jsou dva způsoby jak můžeme interpretovat něco, co někdo řekl. Buď můžeme doslova zopakovat jeho slova (přímá řeč – direct speech – Mr.. Brown said: „I like warm weather“.) Nebo je můžeme parafrázovat (nepřímá řeč – indirect speech – „Mr.Brown said that he liked warm weather“.)

Když měníme přímou řeč na nepřímou řeč, musíme změnit slovesa z přítomného času na minulý. Například, teď říkám: „The room is large.“ Ale Yesterday, I said that the room was large.

Základní pravidlo měnění přímé řeči na nepřímou zní: posouváme časy o jeden krok zpět. – Přítomný na minulý, předpřítomný na předminulý, minulý na předminulý.

Také podstatné je zmínit takzvanou „budoucnost v minulosti“. Pokud jsem v minulosti řekl: „I will go to London.“ Mluvil jsem v minulosti o budoucnosti, ovšem nyní (v přítomnosti) není jasné, zda se už daná událost stala (je možné, že jsem v tom Londýně už byl, ale je možné, že se pouze chystám). Proto se v těchto případech „will“ mění na „would“ a „shall“ se mění na „should“. Potom tedy věta: „I will go to London“ se mění na „I said that I would go to London.“

Je třeba počítat i s dalšími změnami. Jsou jisté slova, která se z přímé na nepřímou řeč mění. Jsou to: this (mění se na that), here (there), today (that day), yesterday (the day before), tomorrow (the next day).

Má to logický základ:
Když říkám – „It is cold today“ a pak o měsíc interpreti svá slova, musím říct – I said that it was cold that day protože kdybych tam nechal today, referoval bych na den, ve kterém používám tu nepřímou řeč a ne na den, v který jsem to skutečně řekl.

Present Simple:

I work in this company – I said that I worked in that company

Present Progressive:

I am working in this company – I said that I was working in that company.

Past Simple:

I worked in this company – I said that I had worked in this company.

Past Continuous:

I was working in this company – I had been working in this company.

Present Perfect:

I have worked in this company – I had worked in this company

Slovo „that“ v nepřímé řeči můžeme, ale nemusíme používat. Čili věta může vypadat: I said that the room was large nebo I said the room was large. Mezi těmito dvěma větami není žádný rozdíl.

Otázky

Když měníme otázku z přímé řeči do nepřímé řeči, používáme sloveso „ask“ namísto „say„, nepoužíváme otazník a dáváme podmět před sloveso (čili jako v normální oznamovací větě).

Can you give me the book? -> I asked you if you could give me a book.

Rozkazy

Když měníme rozkaz z přímé do nepřímé řeči používáme slova jako „told„, „commanded„, „ordered„, měníme rozkazovací způsob infinitiv a v případě negativního rozkazu z „do not“ se stává pouze „not“

Positive

Go back at once! -> The officer commanded the soldier to go back at once.

negative:

Don’t walk se fast! -> I told you not to walk se fast.

Požadavky

Když měníme požadavek z přímé na nepřímou řeč, používáme stejnou konstrukci jako při rozkazu a používáme slova jako „ask“ nebo „request

Would you pass the salt, please? -> I asked you if you would pass the salt.

Komentáře nejsou povoleny.