Slovesá v angličtine – Verb

Rozdělení sloves

Anglické slovesa dělíme na dvě skupiny:

Plnovýznamová slovesa, které tvoří 3. osobu jednotného čísla – (e) s, v ostatních osobách přítomného času nemají žádné koncovky (he lives, he speaks). Dělíme
je na:

  • pravidelné, které tvoří minulý čas a minulé příčestí koncovkou – (e) d ve všech osobách (he lived, they lived)
  • nepravidelné, které tvoří minulý čas a minulé příčestí nepravidelně (he spoke, he knew, spoken, known)

Pomocná slovesa, které dělíme na:

  • vlastní pomocná slovesa, které se používají při časování a tvoření časů a které nemění význam slovesa, na které se vztahují (to be, to have, to do, shall, will)
  • způsobová (modální) slovesa, které nemají vliv na slovesný čas, ale určitým způsobem podbarvují význam slovesa (can, must, may, need, ought to, dare, used to)

Plnovýznamová slovesa se udávají ve třech slovesných formách, které jsou velmi důležité pro tvoření minulých časů.

Pro začátečníky je velmi důležité, aby se nepokoušeli gramatické struktury vět mateřského jazyka přenášet do angličtiny. K nejdůležitějším pravidlům kromě správného slovosledu patří i používání časů v anglické větě. Zde je třeba dodržovat pravidla anglické věty.

V angličtině jsou pokaždé udávané dvě formy:

  • simple form – vyjadřuje stanovisko
  • progressive or continuous form – vyjadřuje průběh děje

Pomocné slovesa

Vlastní pomocná slovesa

Vlastní pomocná slovesa se používají na tvoření všech slovesných časů kromě jednoduchého přítomného a minulého času a dále na tvoření otázky a záporu, trpného rodu a průběhového tvaru. Jejich vlastní význam se při časotvornej funkci ztrácí.

  • Infinitiv – minulý čas – příčestí minulé / trpné

to be was / were been byt
to have had had mat
to do did done robit

Zápor
Zápor se tvoří tak, že se připojí záporná částice not.

Otázka
Otázka se tvoří obrácením pořadí mezi podmětem a určitým slovesným tvarem.

To be

  • Jednoduchý přítomen čas

I am – I `m – já jsem
you are – you `re – ty jsi
he is – he `s – on je
she is – she `s – ona je
it is – it `s – ono je
we are – we `re – my jsme
you are – you `re – vy jste / Vy jste
they are – they `re – oni jsou / ony jsou

  • Zápor v jednoduchém přítomném čase

I am not I `m not já nejsem
you are not you aren`t ty nejsi
he is not he isn `t on není
she is not she isn `t ona není
it is not it isn `t ono není
we are not we aren`t my nejsme
you are not you aren`t vy / Vy nejste
they are not they aren`t oni / ony nejsou

Otázka
am I? – Jsem?
are you? – Jsi?
is he? – Je?
is she? – Je?
is it? – Je?
are we? – Jsme?
are you? – Jste?
are they? – Jsou?

Použití slovesa „to be“ jako pomocného slovesa:

  • V průběhový formě

She is working. (Ona) Právě pracuje.

  • V trpném rodě

The letter is written. List se píše.

  • Ve spojení s about vyjadřuje úmysl něco udělat, provést

She is about to leave. (Ona) Hned jde.

  • Ve spojení s neurčitkem vyjadřuje úmysl, potřebu:

You are to look after the baby. Měl by ses postarat o dítě.

Použití slovesa „to be“ jako plnovýznamového slovesa:

  • S významem existovat, byt přítomen, vyskytovat se, nacházet se, přihodit se, konat se, zůstat

there is je, existuje, nachází se
there are jsou, existují, nacházejí se

  • Jak spona

I am cold / hot. – Je mi zima / teplo.
How are you? – Jak se máš / máte?
What colour is it? – Jaké je to barvy?
What `s the time? – Kolik je hodin?
Time is money. – Čas jsou peníze.

To have

  • Jednoduchý přítomný čas

I have – já mám
you have – ty máš
he has – on má
she has – ona má
it has – ono má
we have – my máme
you have – vy / Vy máte
they have – oni / ony mají

Zápor
I have not – I haven `t – nemám
you have – not you haven `t – nemáš
he has not – he hasne `t – on nemá
she has not – she hasne `t – ona nemá
it has not – it hasn’t – ono nemá
we have not – we haven `t – nemáme
you have not – you haven’t-  nemáte
they have not – they haven’t – nemají

Otázka
have I? – Mám?
have you? – Máš?
has he? – Má?
has she? – Má?
has it? – Má?
have we? – Máme?
have you? – Máte?
have they? – Mají?

Použití slovesa „to have“ jako pomocného slovesa:

  • Na tvoření některých časových forem

I have done my work. = Předpřítomný čas
She would have worked. = Minulý podmiňovací způsob

  • K vyjádření potřeby

I have to work. Musím pracovat.

Použití slovesa „to have“ jako plnovýznamového slovesa:

Jak plnovýznamové sloveso má „to have“ několik významů: mat, vlastnit, přijmout, pojíst si, vypít si …..
We have tea for breakfast. Na snídaně máme čaj.
You have many visitors. Přijímáte vel. a návštěv.
He has a car. Vlastní auto.

V přítomném čase se velmi často (zejména v hovorové angličtině) používá tvar I have got, ve zkráceném tvaru I’ve got.

Do you have a sister? Have you got a sister? – Máš sestru?
I don `t have any money. I haven `t got any money. – Nemám peníze.
I have to go. I have got to go. – Musím jít.

Tvar s „got“ nepoužíváme v spojeních:
to have a talk – popovídat si
to have a drink – vypít si
to have a shower – sprchovat se
to have a bath – koupat se
to have a look – podívat se

To do

  • Jednoduchý přítomný čas

I do – dělám
you do – děláš
he does – on dělá
she does – ona dělá
it does – ono dělá
we do – děláme
you do – děláte
they do – dělají

Zápor – otázka
I do not – I don `t – do I?
you do not – you don `t – do you?
he does not – he doesn `t – does he?
she does not – she doesn `t – does she?
it does not -it doesn `t – does it?
we do not – we don `t – do we?
you do not – you don `t – do you?
they do not – they don `t – do they?

Použití slovesa „to do“ jako pomocného slovesa:

  • Na tvoření záporu

It doesn `t rain. – Neprší.
He didnt `t write – Nepíše.

  • Na tvoření otázky

Do you like tea? – Máš rád čaj?
Did he play football? – Hrál fotbal?

  • na tvoření příkazů a pokynů v záporu

Don `t smoke! – Nekouří (-te)!
Don `t open the window! – Neotvírej (-te) okno!

  • Na zesílení výpovědi nebo příkazu

I do hope you accept my invitation. – Doufám (skutecne, opravdu), že přijmeš mé pozvání.
Do sit down please. – Už si, prosím, sedněte!

Použití slovesa „to do“ jako plnovýznamového slovesa:

Jak plnovýznamové sloveso má „to do“ několik významů: dělat, jednat, stačit

What do you do in the evening? Co děláš vecer?
How did you do that? Jak si to udělala?
That will do. To stací.

Způsobové (modální) slovesa

Způsobová slovesa, které se jmenují i modální, neúplné jsou can, must, may, need, ought to, used to, dare. Tyto slovesa nemají infinitiv, chybí jim koncovka 3. osoby jednotného čísla, zápor a otázku tvoří bez pomocného slovesa do, netvoří průběhový tvar a mají pouze jeden nebo maximálně dva tvary. Jedině slovesa shall a will se účastní na tvoření časů.

Způsobová slovesa jsou neúplné, vyjadřují pouze stanovisko, postoj mluvícího k ději jiného slovesa. Vyskytují se tedy vetšinou spolu s neurčitkem plnovýznamového slovesa.

Can – Could

Náhradní vazba: to be able to = byt schopný, dokázat

  • přítomen čas minulý čas

I can – I could
you can – you could
he / she / it can – he / she / it could
we can – you could
you can – you could
they can – they could
He can work. – Může pracovat.
She can swim.  -Umí plavat.
You can start now. – Nyní můžeš začít.

Zápor

Zápor se tvoří přidáním částice not, která se v přítomném čase píše dohromady se slovesem cannot, zkrácený tvar can’t, v minulém case could not, couldn’t.

He can `t wait any longer. – Nemůže již déle čekat.
She can `t walk. – Nemůže jít pěšky.
We couldnt `t do this exercise. – Nemohli jsme udělat toto cvičení.
I couldnt `t phone you. – Nemohl jsem ti zavolat.

Otázka

Otázka se tvoří změnou pořadí mezi podmětem a slovesem.

Can I? Can you? Could he? …
Can you help me? Můžeš mi pomoct?
Can the girl dress herself? Dokáže / Umí se se děvče samy obléci?
Could he meet his friends? Mohl narazit přátel?
Could he swim? Věděl plavat?

  • Přítomný podmiňovací způsob

Přítomný podmiňovací způsob could odpovídá Slovensku mohl by / věděl by.
They could go to the cinema. Mohli by jít do kina.

Sloveso can, could se vyskytuje jen v přítomném a minulém čase. V ostatních slovesných tvarech se nahrazuje vazbou „to be able to“.

přítomen čas: She is able to dance. = She can dance.
minulý čas: She was able to dance. = She could dance.
předpřítomný čas: She has been able to dance.
předminulý čas: She had been able to dance.
příští čas: She will be able to dance.
přítomný podmiňovací způsob: She would be able to dance. = She could dance.
minulý podmiňovací způsob: She would have been able to dance. = She could have danced.

  • Can vyjadřuje způsob – smím, mohu:

You can sit down Meanwhile. – Můžete se / smíte se mezitím posadit.
Can I open the window, please? – Mohu / Smím otevřít okno?

Otázky s could jsou zdvořilejší.

Zápor vyjadřuje zákaz:
You can `t go home now. – Nemůžeš / Nesmíš jít teď domů!

  • Can vyjadřuje schopnost, možnost – vím, dokážu

She can drive well. Umí dobře jezdit. (Schopnost)
You can use the computer now. Teď můžeš použít ten pocítac. (Možnost)

May – Might

Náhradní vazba: to be allowed to = byt dovoleno

  • přítomen čas minulý čas

I may – I might
you may – you might
he / she / it may – he / she / it might
we may – we might
they may – they might
May I have a glass of water? – Mohu mat (dostat) pohár vody?
He may come late. – Může se stát, že přijde pozdě.
You may take one of these books. – Smíš / Můžeš si vzít jednu z těchto knih.

Tvar might představuje po formální stránce minulý cas od slovesa may, ale nemá minulý význam, takže v hlavní větě nemá nikdy význam směl jsem. V tomto významu se vyskytuje pouze ve vedl ajších větách, ve kterých podl. a pravidla o souslednosti časů zastupuje po minulém case sloveso may v obou jeho významech.

I wanted to know if I might use his computer. Chtěl jsem vědět, jestli smím používat jeho počítač.

Zápor
Zápor se tvoří pomocí záporné částice not:
I may not – you may not – ….

Otázka
Otázka se tvoří obrácením pořadí mezi podmětem a slovesem:
May I …? – May you …?

Slovesné tvary

přítomen čas: She is allowed to leave. = She may leave.
minulý čas: She was allowed to leave.
předpřítomný čas: She has been allowed to leave.
předminulý čas: She had been allowed to leave.
příští čas: She will be allowed to leave.
přítomný podmiňovací způsob: She would be allowed to leave.
minnulý podmiňovací způsob: She would have been allowed to leave.

  • May vyjadřuje dovolení – smím, mohu:

May I smoke? – Smím kouřit?
Might I smoke? – Mohl bych si zapálit? Mohl bych kourit?

  • May vyjadřuje možnost – možná

He may ring me tomorrow. – Možná mi zítra zavolá.
He might ring me tomorrow. – Zavolá mi zítra podla okolností.
Tom may be late. – Tom přijde možná pozdě.
Tom might be late. – Tom však přijde případně pozdě.

Must

Náhradní vazba: to have to

  • přítomen cas minulý čas

I must – I had to
you must – you had to
he / she / it must – he / she / it had to
we must – we had to
they must – they had to

  • Must vyjadřuje nutnost, povinnost – musím

You must do your homework.
He must pay this bill.

Zápor
Formální zápor k must je must not, zkrácený tvar mustn’t ve významu nesmím. České nemusím se vyjadřuje pomocí náhradních výrazů need not (needn’t), do not (don’t) have to …
I need not work on Saturdays. – Behem sobot nemusím pracovat.

I must not = nesmím, vyjadřuje přísný zákaz
You must not park here. – Zde nesmíš parkovat!
He must not do that. – Nesmí to udělat.

Otázka
Otázka se tvoří obrácením pořadí mezi slovesem a podmětem: Must I carry this bag?

Slovesné tvary:

přítomen čas: I have to work. = I must work.
minulý čas: I had to work.
předpřítomný čas: I have had to work.
předminulý čas: I had had to work.
příští čas: I will have to work.
přítomný podmiňovací způsob: I would have to work.
minulý podmiňovací způsob: I would have had to work.

Should – Ought to

Should / ought to vyjadřuje radu, pomoc, povinnost, závazek, doporučení.

You should correct your test. – Měl by sis opravit test.
He should take a bus. – Měl by jít autobusem.
I ought to go to the dentist. – Vlastně bych měl jít k lékaři.
You ought to help him. – Měl bys mu pomoct.

Need

Sloveso need se používá zčásti jako plnovýznamové sloveso potrebovat se všemi znaky plnovýznamového slovesa, t.j. schopného tvořit normální všechny tvary a časy. Zčásti se také používá jako způsobová sloveso s vlastnost ami způsobová slovesa. V této funkci má význam musím, je třeba. Používá se hlavně na tvoření záporného tvaru k slovesu must, a to bez slovesa do a bez předložky to před infinitivem.

I needn’t come. – Nemusím přist.

  • V tázací větě v přítomném čase se místo must často používá need

Must I help? = Do I need to help?

  • Need jako plnovýznamové sloveso

I need new trousers. – Potřebuji nové kalhoty.
He doesn `t need your car. – Nepotřebuje tvoje auto.

  • Need jako způsobová sloveso

I needn’t have waited. – Nemusel jsem čekat.

Komentáře nejsou povoleny.