Zájmena v angličtine (Pronoun)

Zájmena obyčejně stojí před podstatnými jmény, nebo je nahrazují.

Vienna is a beautiful town. It is situated in the heart of Europe.
Mary gets up early. She has to go to work.

Osobní zájmena

V angličtině jsou dvě formy osobních zájmen – subjektové / Podmětové forma (v nominativu) a objektová / předmětová forma (v dative nebo akuzative).

Subjektový pád – Objektový pád

1. osoba jednotného čísla: I – me
2. osoba jednotného čísla: you – you
3. osoba jednotného čísla

  • mužský rod – he – him
  • ženský rod – she – her
  • střední rod – it – it

1. osoba množného čísla: we – us
2. osoba množného čísla: you – you
3. osoba množného čísla: they – them

(Subjekt = podmět, 1. pád, nominativ,)

Po předložkách se v angličtině používá vždy předmětový pád:

Peter gives a book to Mary.
He gives it to her.
She shows the photos to Tom.
She shows them to him.

Zájmenem se vyjadřuje i rod podstatného jména, pohlaví:

My friend is a dentist.
He is a dentist.

Věci a pojmy jsou obyčejně v angličtině ve středním rodě, tj. ve 3. osobě jednotného
čísla, a jsou vyjádřeny zájmenem it.

The window is broken. Okno je rozbité. (V češtině zájmeno často vypadá.)
It is broken. (Ono) je rozbité.
The table is new. Stůl je nový.
It is new. (On) Je nový.
Nature is endangered. Příroda je ohrožena.
It is endangered. (Ona) Je ohrožena.

Vyjádření vykání

Na rozdíl od češtiny nerozlišuje angličtina tykání a vykání. Používá jen zájmeno you.
Český překlad tohoto záměna závisí na kontextu:

„Would you like a cup of coffee?“ The secretary asked her boss.
„Chtěli byste šálek kávy?“ Ptá se sekretářka svého šéfa.
„Would you like a cup of coffee?“ Mary asked her boyfriend.
„Chtěl bys šálek kávy?“ Ptá se Marie svého přítele.

Neurčité osobní zájmena

V angličtině je několik neurčitou osobních zájmen:

  • one: One can `t rallye on others. Nelze se / Nedá se spolehnout na jiných.
  • you: You should be careful. Človek musí byt opatrný.

You se používá častěji jako one, které má trochu knižní a formální nádech.
Pokud se obsah věty vztahuje na jednu osobu, použijeme zájmeno someone.
Pokud se obsah věty vztahuje na více osob, použijeme they nebo people:
They drink more beer than wine in England.
People say that he is a great painter.

Postavení osobního zájmena ve větě

  • Nepřímý předmět (ve 3. pádě) může stát před přímým předmětem (ve 4. pádě)

He Gave Ann a ring.
He Gave her a ring.

  • Přímý předmět může stát před nepřímým předmětem, ke kterému přidáme předložku

He Gave the ring to Ann.
He Gave it to her.
We bought a present for the girl.
We bought a present for her.

Zvratná zájmena

Zvratná zájmena mají v angličtině společný tvar zakončený na -self, v množném
císle na -selves.

1. osoba jednotného čísla: myself
2. osoba jednotného čísla: yourself
3. osoba jednotného čísla:

  • mužský rod: himself
  • ženský rod: herself
  • střední rod: itself

1. osoba množného čísla: ourselves
2. osoba množného čísla: yourselves
3. osoba množného čísla: themselves

Neurčité zájmeno one má zvratnú formu oneself.
One should trust in oneself. Je dobré si věřit.

Zdůrazňovací zvratná zájmena

Zvratná zájmena se používají v angličtině i jako zdůrazňovací zájmena, a to na zesílení nebo zdůraznění podstatného jména nebo slovesa. V češtině máme na to výrazy – sám, osobně, přímo …

He is only a little boy but he can already dress himself.
Je ještě malý chlapec, ale už se umí sám obléci.
Did you speak to Mr. Miller himself or just to his secretary?
Mluvil si přímo s panem Millerem nebo jen s jeho sekretářkou?
She made this dress herself. Tyto šaty si udělala sama.

Všimněte si: změnu významu, pokud dáme před zájmeno by:
I did it myself. Udělal jsem to sám.
I did it by myself. Udělal jsem to docela sám (bez cizí pomoci).

Zvratná slovesa

Angličtina je bohatá na takové slovesa, které bez formální změny mají současně předmětový i zvratný význam (vážou se na předmět-mýt ruce, nějakou věc – mýt auto, ale i na hovořícího – mýt se):

to wash – mýt se
to dress – obléci se
to shave – oholit se
to meet – setkat se
to relax – uvolnit se
to refuse – zdráhají se
to approach – přibližovat se
to move – pohybovat se
to imagine – představit se
to recover – odpočinout si
to apply for – ucházet se o
to apologize for – omluvit se za
to look forward to – těšit se na
to remember – vzpomenout si
to feel – cítit se

The train approaches the station. Vlak se blíží ke stanici.
We met last Monday. Setkali jsme se minulé pondělí.
He refused to help her. Zdráhal se jí pomoct.

Přivlastňovací zájmena

Angličtina má dva druhy přivlastňovacích zájmen:

PřívlastkovÉ přivlastňovací zájmeno

1. osoba jednotného čísla: my
2. osoba jednotného čísla: your
3. osoba jednotného čísla:

  • mužský rod – his
  • ženský rod – her
  • střední rod – its

1. osoba množného čísla: our
2. osoba množného čísla: your
3. osoba množného čísla: their

Tyto zájmena mohou používat pouze před podstatným a přídavným jménem a před výrazem own.

She likes to work in her garden.
He is older than my friend.
She does her homework.

Podobně jako urcitou clen i přivlastňovací zájmeno je za výrazy all, both, half, double:

He spent all his money. Minul všechny své peníze.
She ate half my cake. Snědla mou polovinu dortu.

Všimněte si: přivlastňovací zájmeno může významově zesílit použitím výrazu own (= vlastní):
Is this your own car? Je to tvoje vlastní auto?
He has a room of his own. Má vlastní pokoj.

Angličtina používá přivlastňovací zájmeno mnohem častěji jako čeština, a to:

  • při abstraktních pojmech: life, love, freedom, nature

Life is prescious.
My life is prescious.
He lost his life in an accident. Ztratil život při nehodě.

  • při částech těla a oděvu

My keys are in my pocket. Moje klíce jsou v tašce.
He shook his head. Třásl hlavou.

Samostatné přivlastňovací zájmeno

1. osoba jednotného čísla: mine
2. osoba jednotného čísla: yours
3. osoba jednotného čísla:

  • mužský rod – his
  • ženský rod – hers
  • střední rod – its

1. osoba množného čísla: ours
2. osoba množného čísla: yours
3. osoba množného čísla: theirs

Samostatné přivlastňovací zájmena se používají samostatně, t.j. nenásleduje po nich podstatné jméno. Takovým záměnám musí však ve větě předcházet podstatné jméno nebo zájmeno, na které poukazují, nebo jejich použití musí vyplývat ze souvislosti.

I ride my bike. I ride mine. (Jezdím na mém.)
Samostatné přivlastňovací zájmeno spojené se slovesem be má význam „patřit“.
This is mine. To patří mně!
Is this bag yours? Patří tato tašce tobě?

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmeno this (ten, tento) poukazuje, resp. odkazuje na něco, co je prostorově i časově blíže, ukazovací zájmeno that poukazuje na něco vzdálenější. Tyto zájmena se nemění ani v rodě, ani v pádu, pouze v čísle: this – these, that – those

This book is mine. Tato kniha patří mně!
These books are mine. Tyto knihy mi patří!
Do you know that man over there? Znáš tamtoho muže?
Do you know those men? Znáš ty muže?

Tázací zájmena

Tázací zájmena se používají v otázkách. Známe několik tázacích zájmen

Who? – Kdo? Koho?

Who se vztahuje jen na osoby; objektový pád je whom, který se v hovorové angličtině často nahrazuje tvarem who, pokud není před ním předložka. Přivlastňovací pád má tvar whose– čí.

Who can understand this text? Kdo může rozumět tomuto textu?
Who did you show the picture to?
To whom did you show the picture? Komu si ukázal ten obraz?
Who did you ask?
Whom did you ask? Koho jsi se ptal?

What? – Co? Jaký? Který?

What se vztahuje na věci, nemění se v pádu. Používá se, pokud se ptáme na:

  •   nějaký předmět

What did you buy? Co si koupil?
What did he eat yesterday? Co jedl vcera?

  •   neohraničený počet

What books do you like? Které / Jaké knihy máš rád?

  •   zaměstnání, povolání, národnostním, náboženství a pod.

What is he? He is a teacher. Co je? Čím je? Je učitelem.
| What …. like odpovídá českému jaký, pokud se ptáme na vlastnosti:
What is your new flat like? Jaký je tvůj nový byt?

Všimněte si: what …. for znamená preco.
What did you buy that for? Proc si to koupil?

Which? – Který? Kdo? Co? z určitého počtu

Which se vztahuje na osoby i věci, nemění se ani v pádu, ani v čísle.
These pullovers are nice. Which would you buy?
Který (z určitého množství) by jste si koupili?

Where? – Kde?

Tázacím zájmenem where se ptáme na místo a směr.
Where is he? Kde je?

Může se spojovat s předložkou from:
Where do you come from? Odkud pocházíš?

Nebo s předložkou to:
Where do you go to? Kam chodíval?

When? – Kdy?

Tázacím zájmenem when se ptáme na čas, časový údaj.
When will you return? Kdy přijdeš zpět? Kdy se vrátíš?

Ve spojení se since znamená „odkdy„:
Since when have you been waiting? Odkdy už čekáš?

Why? – Proc?

Tázacím zájmenem why se ptáme na důvod.
Why did you leave him? Proc si ho opustil?

How? – Jak? How much? How many? – Kolik?

Těmito tázacími zájmeny se ptáme na důvod, způsob, počet, trvání ….
How much is this book? Kolik stojí tato kniha?
How many sisters do you have? Kolik máš sester?
How often do you go to London? Jak často cestuješ do Londýna?

Vztažní zájmena

V angličtině se používají vztažní zájmena:
Who – Který vztahuje se pouze na osoby.
Which – Který vztahuje se pouze na věci a zvířata.

Subjektový pád: who / that osoby – which / that věci
Přivlastňovací pád: whose osoby, zvířata a věci
Objektový pád: who / whom / that osoby – which / that věci
Do you know Mrs Miller, who lives in Baker Street?
The film which we saw yesterday was boring.

That – který vztahuje se na osoby i věci současne.
He reported about the people and the plants that he saw in Africa.
Při vyjádřeních s that stojí předložka vždy za slovesem.
That is the lady that we were talking about.

That se může také použít v případech, pokud se who / which vyskytují ve větě jako tázací zájmena:
Who is the boy that is waiting outside? Kdo je ten chlapec, který (co) čeká venku?
That se používá po následujících slovech:

  • all none
  • something
  • nothing
  • anything
  • little
  • every few
  • any
  • no

superlativ (3. stupeň přídavného jména) (the most interesting ….)
This is the best film that I have ever seen.
There is nothing that I can do for you.

Vztažní zájmeno může vynechat, pokud je ve 4. pádu a následuje za ním podmet a přísudek:
This is the lipstick which I bought yesterday.
This is the lipstick I bought yesterday.

Reciproční zájmena

Recipročne zájmena představují dvojice each – other, one – another. Je mezi nimi velmi jemný rozdíl: each – other se vztahuje na dvě nebo více osob než jednotlivců, tedy ne jako členu nějakého kolektivu, a proto má tato dvojice osobnější význam jako objektivní spojení one – another, které se vyskytuje častěji v příkazech, rozkazech. Tyto zájmena odpovídají zvratnému objektovému záměnu se, si, vzájemně. Dvojice recipročního záměna je navzájem těsně spojena, oba členy musí následovat bezprostředně za sebou, přičemž předložka se dává před první člen.

Jane and Jill shook hands with each other.
We must help one another.

Neurčitá zájmena

some a any

Some před počítatelnými podstatnými jmény má význam nějaký, někteří, před nepočitatelných podstatnými jmény vyjadřuje malé množství a obyčejně má význam trochu, daco, kousek, několik.
Some se používá ve funkci podstatného jména nebo záměna; má jediný tvar pro jednotné i množné číslo, používá se ve sdělovacích kladných větách a v otázkách, pokud čekám kladnou odpoved.

Here are some books for you.
Do you want some coffee?

Any má základní význam kterýkoli, leckterý (každý). Používá se ve funkci podstatného jména, přídavného jména nebo záměna; má jeden tvar pro jednotné i množné číslo. V otázkách má význam nějaký, některý. V záporu má význam žádný, žádný. Používá se i v otázkách, pokud očekáváme zápornou odpověď.

I don `t take any sugar.
Can anybody help me?

To, co platí o samostatném používání some a any, platí i o jejich složeniny: Somebody – někdo, anybody – kdosi, something – něco, anything – cosi, něco, somewhere – někde, anywhere – dakde, somehow – nějak, anyhow – nějak, jaksi

Použití:

  • S počitatelných podstatnými jmény v jednotném čísle

Some day you will need my help. Jednou budeš potřebovat mou pomoc.
He doesn `t need any ticket. Nepotřebuje žádný lístek.

  • S nepočitatelných podstatnými jmény

He doesn `t eat any meat. Nejí maso.
Have some sugar! Vezměte se trochu cukru!

  • S podstatným jménem v množném čísle

Some boys play tennis. Nějací / Několik kluci hrají tenis.
I don `t know any good pubs. Neznám žádnou dobrou hospodu.

  • K vyjádření úcty, zdvořilosti

Would you like some cake? Chcete nějaký koláč?

Kdybyste v otázce použili any, naznačily byste, že zaznamenávány pohyby zápornou odpověď.

  • Some / any jako podstatné jméno

I need some milk.
Could you give me some? Vztahuje se na předchozí podstatné jméno milk.

Zvláštnosti:

  • some … or other – je jakési neurčité vyjádření, naznačuje lhostejnost mluvícího.

She is learning some language or other. Učí se nějakou rec.
We spent some eight days in Oxford. Strávili jsme přibližně (asi tak) 8 dní v Oxfordu.

  • Any v kladné větě = něco oblíbené, leckteré

You can take any book. Můžeš si vzít knihu, kterou chceš.

  • Any před přídavným jménem, příslovcem

Can `t you drive any faster? Nemůžeš jít rychleji?

  • Any po if a ve spojení s Hardly (sotva)

Let me know if there are any questions.
There was Hardly anybody on the bus.

every a each

Every znamená každý, každý bez výjimky, každý člen skupiny. Používá se ve funkci přídavného jména a nesmí byt nikdy před předložkou. Sloveso je vždy v jednotném čísle.

Every child has to go to school. Každé dieta musí jít do školy.

Each znamená každý z urcitého poctu, každý jako jednotlivec. Používá se jako přídavné jméno a podstatné jméno, a to vždy jen v jednotném císle. Může mít za sebou předložku, nejcasteji of.

Each letter will be Answered. Na každý jeden list bude odpovídat.

  • each na konci věty

They had three sandwhiches each. Snědli po tři chleby.

  • složeniny s every

everybody / everyone – každý / všichni
everything – všechno
everywhere – všude

every other day – každý druhý den
every three metres – každý třetí metr
every now and then – kdy-tedy, čas od času

all, no a none

All znamená celý, všichni a může mít funkci přídavného jména, záměna a příslovce. Ve funkci podstatného jména má v jednotném čísle obecný význam, v množném čísle se vztahuje na osoby a má význam množného čísla. Člen (který by se použil i bez all) a zájmena se dávají za all.

All children like to play. Všechny děti si rádi hrají.
All advice is helpful. Všechny návrhy jsou nápomocné.
It rained all day. Pršelo celý den.

No znamená žádný a používá se ve funkci přívlastku před podstatným jménem v jednotném i množném císle.

They had no money. Neměli peníze.

None znamená žádný a používá se samostatně, podstatné jméno po něm nenásleduje.

None of his friends came to the party. Žádný z jeho přátel nepřišel na oslavu.

Všimněte si následující zažité spojení:
all day – celý den
all night – celou noc
in all – v celku
nothing at all – vůbec nic
not at all – vůbec ne, nemáte za co (odpoved na thank you)
first of all – především, nejdříve
after all – nakonec, konec konců
all the same – přesto, celkem jedno
all of a Sudden – celkem najednou

both, either a neither

Both znamená oba, obě, jeden i druhý ze dvou a používá se v přívlastku, doplňku a jako podstatné jméno. Člen a zájmeno se dávají za both. Sloveso je v množném čísle. Both může stát na různých místech ve větě.

Both girls wear a blue dress. Obě dívky nosí modré šaty.
Both the girls wear a blue dress.
Both of the girls wear a blue dress.
The girls both wear a blue dress.
Both wear blue dresses.

  • Both …… and znamená i … i, jako … tak, také, jakož i, stejně

He studied both English and German. Studoval i anglictinu, i němčinu.

Either znamená jeden nebo druhý ze dvou, oba, obě. Používá se ve funkci záměna, přídavného jména a příslovce. Sloveso musí byt vždy v jednotném čísle.

You can take either book. Můžeš si vzít jednu nebo druhou knihu (kteroukoli).

  • Not ….. either znamená ani jeden, ani druhý, žádný (ze dvou), také ne

I don `t know the film either. Ani já neznám ten film. Já také neznám ten film.

Neither znamená žádný, ani jeden ze dvou.

Neither book is interesting. Ani jedna kniha není zajímavá.
either …. or = bud ….. nebo
neither … nor = ani …. ani
You can watch either the English or the German film.
You can watch neither the English nor the German film.

much a many

Much znamená mnoho, vela. Stojí před nepočítatelnými podstatnými jmény, t.j. takovými, které nevytvářejí formálně množné císlo pomocí koncovky-s,-es.

I don `t have much time. Nemám moc času.
They don `t have much furniture. Nemají mnoho nábytku.
He has many friends. Má mnoho přátel.

Namísto many a much lze použít a lot of.

A lot of people travel to England.
We have got a lot of homework.

few / little a a few / a little

Few znamená málo a spojuje se s množného čísla počitatelných podstatných jmen. Je opakem many.

Few students are as ambitious as Mary. Málo studentů je tak ctižádostivých jako Maria.

A few znamená několik, pár.

She has a few friends in her class. Má ve třídě několik přátel.

lhostejnostznamená málo. Je to jednotné číslo, spojuje se z nepočitatelných podstatnými jmény a je tedy opakem výrazu much.
little water málo vody
little paper málo papíru

A little znamená trošku, trochu.
There is only a little cake left. Už zůstalo nazbyt jen trošku dortu.
We have a little time. Máme málo / trochu casu. Mezery mezery

Komentáře nejsou povoleny.